Jak dlouho se věnuješ fotografii?
Focení mě živí přibližně 13 let. Předcházelo tomu samozřejmě několik amatérských let, kdy se postupně objevují základní zákonitosti typu, jak se drží foťák, co je ISO a co je „sklo“.
Kdy nastal zlom mezi koníčkem a profesionální dráhou?
V té době jsem už pár let pracoval jako reklamní grafik a pak mi došlo, že mě nebaví sezení za počítačem a chci tvořit přímo v terénu, mezi lidmi. Dostal jsem šanci, stál si za svým, neposlouchal jsem posměváčky a najednou to šlo.
Jaké jsou podle tebe nejnovější trendy ve fotografii? Na co se může zákazník v blízké době těšit?
Pokud čekáš výčet technologických trendů, pak tě asi odkážu na Google. Z mého pohledu je zásadní a očividný trend v tom, že si (nejen) fotografové budou čím dál více plně vědomi důvodů i příčin své práce a tuto nabytou zkušenost převedou do své praxe. Klienti by se měli těšit především ze zlepšující se úrovně komunikace a empatie ze strany fotografa.
Co tě baví fotit nejvíc?
Nejraději fotím lidi, kteří sami něco vytvářejí. Zachytit nejen samotnou podstatu jejich práce, ale také jejich pocity. Rád fotím lidi, které jejich práce baví. Když si potřebuji odpočinout a nabrat energii, fotím produkty, malé i velké. A svatby, to je ohromný kotel emocí, kde můžu tvořit naprosto svobodně, zkoušet si nové postupy a zároveň být užitečným.
Dnes fotí téměř každý, ale stále je obtížné najít kvalitu. Je to podle tebe dobré?
Já to nevnímám negativně. Naopak jsem rád, že se díky fotografii (a dostupné fototechnice) mnoho lidí kreativně probouzí. Umění samotné nás přeci zušlechťuje. Pro klienty je sice trochu náročnější se v tak velké nabídce vyznat, ale je to jako poznat dobré víno – otevřeš láhev a hned víš. Stačí si s vybraným fotografem dát schůzku a pokud si sednou jako lidé, je vysoká pravděpodobnost, že to bude fungovat i na profesní úrovni.
Práce s lidmi je určitě důležitou součástí tvé práce. Jak na ně jdeš? Co na lidi podle tebe funguje nejlépe?
Na to mám jednoduchou odpověď – sebevědomí, empatie a pokora. Díky sebevědomí si budu stát za tím, co dělám a pro mé okolí jsem tak přirozeně důvěryhodnější. Empatie mi dovolí nahlédnout do skutečných potřeb klienta, číst mezi řádky a odhalit tak třeba nějaké mezery v zadání. Pokora mi pak pomáhá v pohybu vpřed, abych uměl přijmout kritiku a zvládnout usměrnit své ego. Celkově na lidi působí nejlépe upřímnost. A ta musí vycházet především k upřímnosti v sobě. Díky tomu pak vím, co umím a co můžu nabídnout.
Co je podle tebe důležitější, fotoaparát nebo fotograf?
Člověk má oproti strojům tu výhodu, že je kreativní, umí čerpat inspiraci. Umíme si zvolit vhodný nástroj s ohledem na účel výtvoru. Technicky precizní produktovou fotku bych těžko vytvořil pomocí obyčejného kompaktu. Důležité je najít rovnováhu mezi strojem a člověkem a naplno využít předností obou.
Jakou techniku používáš?
Momentálně fotím výhradně digitálně, mou značkou je Canon. Používám Canon 6D a světelné objektivy s pevným ohniskem. Při výběru techniky se neřídím pravidlem dražší = lepší, naopak se snažím ze svého vybavení vymáčknout maximum. Teprve, když zjistím, že mě technika v něčem brzdí, sáhnu po kvalitnějším řešení. Nechci se stát otrokem své techniky.
Připravuješ nějaký upgrade techniky? Co bude tvá další vychytávka, kterou si koupíš?
Navazuje to na předchozí odpověď. Aktuálně mě technika nebrzdí, upgrade tedy budu směřovat spíš na své schopnosti. Do budoucna bych ale rád zlepšil a doplnil svou výbavu studiové techniky, hlavně pro produktové fotky. S tím souvisí preciznější osvětlení, barevná přesnost, ale taky různé drobné vychytávky na uchycení produktů, různé doplňky do ateliéru apod. Konkrétní výčet by byl asi dost dlouhý.
Změnil se tvůj průměrný zákazník v uplynulých letech? Je náročnější?
Určitě ano. Mí klienti jsou ve svých požadavcích stále o krok napřed a mě to tak nutí se neustále učit něco nového. Udržuje mě to v jakémsi zdravém neklidu, brání mi to zabřednout do rutiny.
Co bys klientům doporučil zohledňovat při výběru služby? Na co si mají dávat pozor?
Určitě je důležitá lidská rovina, focení je kreativní práce a vyžaduje velmi osobní přístup. Najděte si fotografa, se kterým si navzájem rozumíte. Jen tak můžete fotografovi vysvětlit své zadání a on tak může lépe porozumět vaší myšlence nebo ji ještě vhodně doplnit. Na tom je pak možné stavět i delší spolupráci. Jako velkou chybu vnímám tlak na nízkou cenu, dlouhodobě to nemůže nést zdravé ovoce. Časem to začne někde skřípat a kvalita spolupráce i výsledku půjdou do háje. Důležitá je tedy oboustranná důvěra a respekt.
Jak vnímáš fotografii v Čechách v porovnání se světem?
Pokud si odmyslíme atraktivnější vstup (zvučnější klienti), výstup je pak rozhodně srovnatelný, nemáme se za co stydět. Kvůli naší nedávné historii a výchově nám možná obecně chybí sebevědomí a schopnost se prosadit. Tenhle deficit ale pomalu mizí s nástupem mladé generace. Kvalita výsledné fotky navíc odráží nejen kreativitu fotografa, ale také odvahu zadavatele.
Myslíš, že je fotografe v dnešní době dost kreativní a inovativní?
Většinou ano, stačí se rozhlédnout! Souvisí to se změnami ve společnosti, v osvobození se od starých a nefunkčních modelů chování a se snahou o uvolnění ze sevření různých předsudků a dogmat. Nikoho nebaví dlouho dělat něco, co nechce, do čeho nás někdo/něco nutí. Naopak ten, kdo svou práci dělá s radostí, dává ze sebe světu to nejlepší, je kreativní a inovativní. Ve fotografii je to vidět hned, máme ji na očích prakticky stále a všude. V principu to ale platí pro všechny profese.
Co ze světa fotografie tě v poslední době nejvíce zaujalo? Nějaká výstava nebo komerce?
Nenapadá mě nic konkrétního. Jako velikou osobnost ale vidím Steva Jobse, který nás učil tvořit dílo krásné v celku i v detailu, stejně precizní zevnitř i zvenčí. Jistě nebyl jediný a vůbec ne první, ale pomohl tuto potřebu nalezení ideálu krásy pochopit v globálním měřítku. V konečném důsledku ovlivnil nespočet dalších odvětvích, od designu přes grafiku, fotku až k architektuře. A díky každodennímu vnímání krásy v nás roste vkus, náš cit. A díky citu pak lépe vnímáme svět i sebe, pak se sami stáváme umělci, v jakékoliv oblasti.
Fotíš i mobilem nebo ti zrcadlovka přirostla k ruce?
Jasně, mobil mám pořád u sebe a mohu tak zachytit obrazy a situace, které zrovna vidím. Zrcadlovka je pro mnoho běžných situací zbytečně těžký kalibr.
Spolupracoval jsi s kreativními reklamními agenturami. Co považuješ při této spolupráci za nejdůležitější?
Budu se asi opakovat, ale opět je to sdílení podobných lidských hodnot. Od toho se pak odvíjí podobný vkus i následná komunikace se společným klientem. Můžeme tak lépe rozvinout původní nápad a taky přesvědčit klienta, že náš nápad je výjimečný. Samozřejmé věci, jako termínová a platební spolehlivost, asi zmínit nemusím.
S jakým art directorem se ti pracuje nejlépe? Co by mu nemělo podle tebe chybět?
Obecně s takovým, který mě umí přesvědčit, že svou práci dělá s nadšením a s láskou, že pro něj není prvořadý zisk, ale výsledek a přínos pro klienta. A nesmí mu chybět schopnost dotahovat své nápady do konce. (Konkrétně s Martinem Kušpálem. 🙂 )
Bereš svou práci osobně nebo k ní máš zdravý profesionální odstup?
Díky za takovou otázku! Já bych řekl, že se to nijak nevylučuje. Z podstaty mé tvorby je to pro mě velmi osobní, učím se ale potlačit své ego, abych uměl objektivně zvážit svůj přínos i potřeby. Nesnažím se za každou cenu lpět na svém názoru, raději naslouchám a hledám optimální řešení pro obě strany.
Máš klienty v Čechách i na Slovensku. Dokázal bys je porovnat?
Naše národy jsou si tak blízko, že mezi nimi zásadní rozdíl nevidím. Musel bych asi na Slovensku nějaký čas žít, abych to dokázal nějak specifikovat. Obecně ale vnímám, že na východě jsou lidé více srdeční.
Kam bude směřovat fotografie a její trendy v budoucnosti?
To už jsem v podstatě řekl. Především bude přibývat lidí, kteří naplní svou potřebu tvořit krásu. Bohužel to ale taky přinese množství těch, kteří v tom najdou jen vidinu zisku. To už pak bude na našich klientech, aby se mezi námi vyznali. Intuice a zkušenosti jim v tom napoví nejlépe.
V reklamní fotografii se bude nejspíš ještě prohlubovat rozdíl mezi fotografií a fotografikou. Postprodukce nám dává fantastické možnosti vytvářet (virtuální) svět podle našich představ. Výsledné obrazy jsou už natolik komplexním dílem, že se vlastně nedá mluvit o fotografii. Je tedy spíš jen otázkou času, kdy se z klasické fotky stane cosi starožitného. Klasická fotka ve 2D a bez postprodukce ale hned tak nezanikne, vždycky nás bude bavit zachycovat střípky našich životů, našeho okolí. Měnit se budou jen technologie zachycení a zobrazení.
U moderních technologií (aktuálně VR/AR) je třeba neztrácet nadhled a nepodlehnout iluzi virtuálního světa. Technologie je dobrý sluha, ale špatný pán.
Jaká je tvá představa ideálního klienta?
Dlouhonohá bruneta? :))) Jasně, takový, se kterým si porozumím, kdo bude vědět, co po mně chce, ale nechá si taky poradit, respektuje mé lidské, technické i finanční potřeby k tomu, abych měl chuť ze sebe vydat to nejlepší.
Pracuješ o víkendech nebo svátcích?
Focení je živelná práce, nemám tedy problém pracovat i ve dnech, kdy jiní odpočívají. Zároveň pak mám možnost si udělat volno kdykoliv, kdy to potřebuju. A jako hlava rodiny si taky stále více uvědomuju hodnotu mého volného času.
Kde hledáš inspiraci pro svou práci?
Mám oči i srdce otevřené novým myšlenkám i podnětům, inspirace na mě promlouvá neustále a odevšad, stačí jen naslouchat.
Jaký je tvůj ideální pracovní den?
Těžko to definovat. Když si ale po celodenní práci uvědomím, že vlastně nejsem unavený, že mě má práce spíše nabila, než vyčerpala, poznám z toho, že jdu dobrým směrem.
Co děláš, když potřebuješ vypnout? Bereš fotoaparát s sebou nebo ho necháš doma?
Nejhlubší relax zažívám o samotě v přírodě, bez foťáků a internetů. A i když někdy u sebe foťák mám, snažím se mu věnovat jen minimum času. Raději si připomenu, jaké to je vnímat svět vlastníma očima.
Více informací o pracích Ondry Valy najdete na webu https://www.ondravala.cz/.
